Od návratu z 1. rehabilitačního pobytu v Adeli uplynulo 2,5 měsíce a Dominička čekal již jeho 2. pobyt.

Celou tu dobu jsem s ním téměř denně doma cvičila 2 – 2,5 hodiny, tak jak mě naučil náš úžasný rehabilitační tým. Měla jsem trochu obavy, zda nebudu Domíska ze strachu, že mu ublížím, moc šetřit a tím pádem, že nebude dobře připravený na náročnější cviky, které poprvé nezvládnul. Hned první den mě ale uklidnil jak neurolog, tak i náš tým, když mi řekli, že je na tom Dominiček mnohem lépe než poprvé a že je daleko více zpevněný a dokáže tak zvládnout nové náročnější cviky.

Byla jsem opravdu moc šťastná, že téměř každodenní cvičení mělo smysl a že přineslo dobré výsledky.
Harmonogram rehabilitací a dalších terapií byl v podstatě úplně stejný jako poprvé. Dominiček začínal v 9:30 buď manuální terapií nebo logopedií, následoval magnet (laser)+stimulační boty, biofeedback, kryokontrastní terapie a končil v 17:00 masáží, které předcházelo dvouhodinové neurofyziologické cvičení.

Na logopedii jsme se velmi moc těšili, protože měla syna na starosti naše oblíbená logopedka, kterou měl Dominiček i během prvního pobytu. Pochválila nás, že je na Dominičkovi poznat, že měl logopedii i doma a to ve formě masáží a dalších cvičení, které jsem se při prvním pobytu naučila. Logopedie byla opět v zábavném duchu. Dominiček dostával ochutnat různé dobroty ať už slané, kyselé nebo sladké. Nejvíce mu asi chutnaly slané korbačíky, které dostal zabalené v gáze a začal je i dokonce žvýkat. Naopak nejméně mu chutnala sůl, za což si od něj logopedka vysloužila nelibé pohledy a zvukyJ Na doma jsme dostali za úkol posilovat zejména svaly jazyku a samozřejmě nadále pokračovat v masážích obličeje.
Na manuální terapii měl Domíska na starosti jiný doktor než při prvním pobytu, což byla naše jediná změna. Tentokrát se zaměřil mimo jiné na uvolnění bloků v páteři a kloubech a také na protahování šlach. Velmi špatně jsem nesla rovnání zad, kloubů a páteře. Cviky vypadaly mnohdy nebezpečně, ale terapeut měl moji plnou důvěru zejména díky jeho dlouholetým zkušenostem. Při poslední terapii nám také ukázal vhodné cviky na skoliózu. Dominiček se na manuální terapii nikdy moc netěšil a to hlavně kvůli tomu, že bylo pro něj velmi bolestivé natahování šlach. I bolest k rehabilitacím bohužel patří a Domísek nakonec vše statečně zvládnul. Jsem na něj neskutečně moc pyšná, protože to co si protrpěl on, by spousta lidí vůbec nezvládla a nejen za to ho moc obdivuji.

Při tomto pobytu měl místo magnetoterapie laser a k němu ještě stimulační boty.
Biofeedback probíhal úplně stejně jako při prvním pobytu. Tuto terapii měl Domísek každý den a výsledky byly ještě lepší než poprvé, za což jsem neskutečně moc šťastná. I tyto výsledky potvrdily, že Dominiček čím dál více vnímá, daleko více se na mě směje a mnohem více reaguje na podněty. Jednoduše řečeno se nám Domísek zlepšuje před očimaJ

Kryokontrastní terapie spočívala opět v přikládání studených obkladů na předloktí a lýtka na 1 minutu a následně teplých obkladů na 20 minut. Tím se Domískovi svaly připravily na náročné 2 hodinové neurofyziologické cvičení.

Každý den od 14:00 čekalo Domíska neurofyziologické cvičení, nejdůležitější součást rehabilitačního programu. První den musel náš rehabilitační tým opět zjistit v jaké je Dominiček kondici a jaké cviky si s ním budou moci dovolit. Jak už jsem psala výše, byla jsem neskutečně moc šťastná, že díky domácímu cvičení, byl na tom Domísek daleko lépe než před prvním rehabilitačním pobytem. Díky tomu, že jsem s Domískem téměř denně doma cvičila, byl daleko více zpevněný a měl mnohem více posílené svaly. Už druhý den začal Dominiček cvičit naplno. Tým mohl přidat nové cviky např. na posílení břišních svalů, za což jsem byla velmi ráda.

Domísek opět cvičil s úsměvem a vše zvládal daleko lépe než poprvé. Naučila jsem se i novou metodu cvičení. Doma jsem totiž s Dominičkem cvičila všechny cviky v tempu a delší série, vedoucí rehabilitačního týmu mi při jednom ze cvičení řekl, že je dobré také zvolnit tempo a Domíska stimulovat, aby při cvičení pomáhal sám. Pomalejší tempo totiž více podporuje regeneraci nervové soustavy. Rychlejší tempo naopak podporuje rychlejší růst svalů. Teď už tedy vím, že je důležité rychlost cvičení střídat. Byla jsem moc šťastná, když mi řekli, že při některých cvikách se Dominiček snaží pomáhat. Tím, že byl více zpevněný, mohl cvičit déle i v sedě na válci, kde tým mohl zařadit další nové cviky. Nejvíce mne však dojalo, když mi vedoucí týmu řekl, že zkusí Domíska dát na vertikalizátor. Byl to úžasný pocit vidět syna v jiné poloze než v sedě ve vozíčku nebo v leže v posteli a měla jsem slzy v očích. Bohužel na delší vertikalizaci nebyl Domísek ještě dostatečně zpevněný, ale na tom co nejvíce doma zapracujeme a příště to bude určitě lepší. Naučila jsem se opět všechny nové cviky, ale některé z nich bohužel sama s Domískem neodcvičím, protože je k nim potřeba 2-3 lidi. Budu je tedy muset nahradit jinými cviky, které zvládnu i sama. Vedoucí týmu mi také doporučil pořídit speciální ortopedickou obuv na míru, což jsem také udělala. Speciální ortopedickou obuv jsem nechala vyrobit přímo u firmy spolupracující s Adeli.
Boty teď perfektně sedí Domískovi na noze a tím tedy ani nedochází k deformaci kotníku. Po náročném dvouhodinovém cvičení čekala Domíska zasloužená masáž, při které dokonce několikrát usnul.

Tak jako poprvé jsem se i tentokrát moc těšila na závěrečné měření a výstupní prohlídku. Na výstupní prohlídce nás náš pan neurolog pochválil, že jsme doma pilně cvičili a že je to na Domískovi velmi poznat. Prý není mnoho rodičů, co s dětmi po návratu z Adeli poctivě cvičí. Pochválil Domíska, že i při druhém pobytu udělal velký pokrok, jak co se týká rozsahu pohyblivosti, což potvrdilo i výstupní měření, ale také co se týká lepšího vnímání. I díky těmto velkým pokrokům nám neurolog doporučil pobyt opakovat každé 2 – 3 měsíce.

I tento již druhý rehabilitační pobyt mě ještě více utvrdil v tom, že Adeli byla správná volba. Dominiček díky nim udělal velké pokroky a věřím, že další pokroky na nás ještě čekají. Je to můj statečný bojovník a já udělám vše pro to, abych to v jeho snažení a píli co nejvíce podporovala.

Ráda bych tímto poděkovala všem sponzorům, díky kterým mohl Dominiček podstoupit další rehabilitační pobyt v Adeli. Nebýt vás všech, neměli bychom nikdy možnost tyto rehabilitace absolvovat. Z celého srdce vám děkujeme. Budeme neskutečně moc vděční za jakoukoliv další pomoc, aby mohl Domísek rehabilitace v Adeli absolvovat několikrát do roka.

V neposlední řadě bych velmi ráda poděkovala všem v Adeli Medical Center, kteří nás měli na starosti, za jejich profesionální a hlavně lidský přístup. Děkujeme.

POMOHLI NÁM :

 
 
 
 

 

 
 

domisek.cz


Vsevjednom.cz